Jaké je Chorvatsko v září?

Už před rokem mi bylo jasné, že toto léto nechci trávit v práci, doma ani nikde jinde na zadku. Zkrátka jsem toužila po zážitku, který ovšem není zadarmo. A tak jsem začala šetřit, poctivě si odkládala do obálky každý měsíc, aby bylo všechno jednodušší. Teď zpětně to hodnotím jako výborný tah, protože to bylo první léto kdy jsem nebrečela nad výběrem své brigády v našem maloměstě. No, tak to všechno začalo.

Utekl rok. Dva dny před odjezdem jsem stále nevěděli kam pojedeme. Upřímně, týden jsme žili v domnění, že pojedeme na Slovensko na ferraty. Půjčila jsem ultrasuperextra set a potom jsme zjistili, že na Slovensku je ferrata jen jedna. JEDNA. Takže nastal plán b. Váša něco kutil ve sklepě a já jsem sedla k počítači, rozklikla airbnb a krmila oči. Párkrát jsem se i zasnila a "náhodou" skončila až na druhém konci světa. Procházela útulné dřevěnné domečky na stromech s výhledem na oceán. Zpátky do reality. Začala jsem s procházením Slovenska. Vlastně nám nevadilo, že bysme se jen tak flákali po horách, vařili si a naháněli zvířata. Ale přece jen mě pokoušela zvědavost a já po pár minutách zabrousila do Chorvatska, konkrétně na Istrii. Uběhla asi hodinka. Váša přišel a bylo vybráno. Jedeme za dva dny do Chorvatska, přes airbnb, na statek, nemáme auto, nejsme sbalení, ale ohromně natěšení. Večer jsem to zaplatila, bála jsem se, že nám to někdo vyfoukne. Tím byl náš plán na následující dny zpečetěn. A my si mysleli, že víme co náš čeká. Kdybysme věděli...

Den odjezdu byl stejný jako všechny, které už proběhly v našem podání. Trochu nestíhačka, nervozita, sháníme ploutve, měníme peníze, snídani odkládáme na později. Vyrážíme totiž směr Istrie. V tu chvíli bylo asi devět ráno, ideální čas. Za pár hodin uvidíme moře, třeba se v něm i ocachtáme. Přesně tohle si představuju, že se honilo Vášovi v hlavě když nabral do našeho (mamčiného) nafťáku plnou benzínu. Na Slovensku, 15 km za hranicemi. Neměli jsme ani tušení co v takové chvíli dělat, jasné nám bylo jediné, už teď náš rozpočet utrpěl drobnou trhlinu. Po pár minutách se objevil sympatický chlapík na čtyřkolce, který vzal Vášu s úsměvem pryč a já jsem hlídala auto odstavené na benzince. Náladu jsem si zlepšovala Malým pražským erotikonem od Patrika Hartla, což rozhodně fungovalo. Následovalo tlačení z benzinky směrem do neznáma. Trvalo to sto metrů a my už jsme stáli u kovových dvěří ze kterých vyšel chlapík v teplácích od oleje a tak nějak potutelně se usmíval. Celou situaci jsme vylíčili co nejbarevněji to šlo a on, že nám to udělá, i když je ten státní svátek. Ano, natankovali jsme benzín do nafťáku cestou do Chovatska na Slovensku ve státní svátek. Trvalo to jen 4 hodiny. Mezítím se na nás přišlo podívat 5 lidí z toho 3 pomáhali, spálilo se jedno čerpadlo a nakonec to vypustili hadicí otvorem pod zadní sedačkou. A pokud by vás zajímalo co taková záležitost stojí, čtěte dál. Po vykonání téhle akce nám bylo jasné, že zadarmo to neudělá, jenže my máme jen 10 euro, hmmm a 150 kun. Problém vyřešen. Byly tři hodiny odpoledne, naše posádka vyjíždí z Holíče směrem Chorvatsko. Kromě toho, že nám na dálnici přestal stírat jeden stěrač a ve Vídni byla kolona na hodinu a půl, tak to šlo fakt hladce. Nejkrásnější chvílí byl moment kdy jsme konečně přijeli k moři. Všude tma, Rijeka zářila a moře se lesklo. Byli jsme neuvěřitelně šťastní a já jsem byla nejpyšnější přítelkyně na světě. Podobně vyjímečné okamžiky nastaly při seznámení s rodinou. Bylo to kouzelné, uklidňující a takové jaké jsme čekali. Jako doma.

Ráno po probuzení kohoutem v dřevěném pokoji jsme se zamilovali do krajiny okolo. Všude byla příroda, kamenné domy, pod okny slepice, psi a kozy. Počasí nám nepřálo, ale věřili jsme, že prší štěstí, protože to bylo po včerejšku opravdu potřeba. Dopoledne se nám zachtělo seznamovat se s okolím domu, jelikož v noci jsme ani netušili, že jejich slepice jsou tak volné, že to položí kdekoli se jim jen zachce. Mimo slepice tady byly i kozy a psi. Maličký a obrovský. Ten velikán hned první minuty využil ve svůj prospěch a oba nás zbahnil jeho tlapama. Po krátké poradě s hostitelkou Marijanou jsme vyrazili směr Rabac. Natěšení jako malé děti, v děšti s jedním stěračem. To co následovalo po opuštění vozidla na parkovišti a použití prvního bankomatu na pláži vám prostě musím popsat. Bylo nutné si po včerejším incidentu zajistit kuny, aby jsme měli aspon na to parkovné. Volba padla na nejbližší bankomat. Karta vjela dovnitř a my vesele vybírali. Následovalo zčernání obrazovky a to bylo všechno. Ani karta ani peníze. Neuběhla ani minuta a už u nás stál veselý chorvat, který se nám snažil pomoct jak jen to šlo, volal a dokonce donesl plážový slunečník, ať na nás tak neprší. Ale nic nefungovalo. Zůstali jsme uprostřed pláže v dešti, s jednou kartou na které byly tak 2 tisíce a nulovou hotovostí. Dokážete si představit, že ten chlapík nám jen tak půjčil 150 kun? Bylo to jak sen. Přišla obrovská průtrž mračen, my jsme běželi do kopce celí mokří, bez bot a s půjčenými penězi. Musím přiznat, že to byla jedna z chvílí, které si budu navždycky pamatovat. Ten vděk, že máme jeden druhého, že se můžeme společně smát byl osvobozující. Hrozně jsme se smáli, protože když se nám stal ten incident s autem, tak Váša povzbudivě poznamenal: Peníze budou, my nebudem". Najednou jsme my byly, ale peníze ne. Ani to nás neodradilo zanevřít na Chorvatsko. Hned odpoledne jsme se rozhodli, že vyrazíme na nedalekou zříceninu hradu. Přesně tady už nám bylo všechno tak nějak jedno. Společně s námi šel i ten velikánský pes, naše představa byla, že jde tak po nejbližší zatáčku. No, za 20 minut s náma stál nahoře na rozhledně a křenil se do gopra. Život je občas fakt nevyzpytatelný.

Kupodivu následující dny probíhaly velmi poklidně. Jezdili jsme k moři, které bylo nádherné, čisté a pokaždé jiné. To v Moščeničce divoké a plné vln, v Novigradu klidné a tmavé, ve Vrsaru plné nudistů, ale nabízelo široké místo k potápění a to v Rabacu zase shovávalo kamenité místa k odpočinku a plno mořských živočichů. Kromě moře nás uchvátila návštěva městečka Plominu, Bršce a na druhý den taky Buzet, kde jsme nakoupili nejlepší pohledy domů v galerii a Motovun, umělecké uličky i výhledy, které ze zvláštních důvodů připomínaly Asii.

Byl to výlet na který nikdy nezapomeneme, nejen kvůli tomu co jsem popsala výše, ale taky to bylo poprvé co jsme spolu byly u moře, poprvé airbnb, poprvé jinak, než pod stanem. Dalo nám to tolik zkušeností a poznatků, že se najednou na Chorvatsko díváme úplně jinak. Pro mnoho lidí je to jen turistická destinace plná hotelů a pláží, konzumu. Díky airbnb víme, že to tak zdaleka není, že všechno není jen růžové, že každá země má své problémy, že nakonci září je všude mrtvo. Naučilo nás to dívat se na místa jinak, otevírat oči a naslouchat lidem.


















































Komentáře

Oblíbené příspěvky