Co na sobě nosím a co na sobě nosit chci.

Už dlouho usilovně pracuju na uspokojivém šatníku. Dřív jsem byla typická maniačka, která nákupy milovala, ale nikdy na nic neměla peníze. Pamatuju si, že jsem valila oči a slintala nad novýma kolekcema v H&Mku. Pokaždé jsem si mohla odnést to nejlevnější co tam bylo, a tak to často byly třeba punčochy nebo tričko. Teď zpětně jsem za to ráda. Daleko víc jsem ty věci totiž nosila, právě tím, že jich nebylo v mé skříni po vrch. To nemění nic na tom, že mě móda v jistých letech pohltila a vlastně doteď nepustila. Jen tolik netíhnu k trendům a nosím to co mám ráda, v čem je mi dobře a to co je podle mě eticky správně. Přesně tyhle myšlenky bych chtěla sdílet pro všechny okolo.

Oblečení
Je to přesně rok a měsíc, kdy jsem naposledy nakupovala v běžném řetězci. Vím, že to bylo jen proto, že jsem nutně sháněla šaty, které jsem ve výsledku ani nepotřebovala. Tak to bylo totiž skoro vždycky, nechala jsem se pohltit něčím, co vypadalo naprosto skvěle, bylo to ve slevě, ale absolutně jsem daný kousek neužila. Celý život u mě vedou secondhandy. Jsem na to zvyklá, tak nějak od narození. Moje mamka nás tam brávala docela často, jako malé děti jsme tak byli běžně oblékaní (samozřejmě ne od hlavy až k patě). Když jsem byla starší, tak mi často něco přinesla, byla jsem z toho kousku pokaždé na větvi. Nikdo nic takového neměl a já jo. A tím to začalo. Zalíbila se mi idea levného oblečení, které často může být i značkové a přesto ho nikdo nemá. Výhra na všech frontách. Přesně tak to mám dodnes. Nechodím do nich nijak pravidelně, ale tak nějak když se mi chce, nebo zkrátka, když něco potřebuju.

Moje skříň momentálně čítá asi 80% kousků ze secondhandů. Zbytek jsou třeba věci po někom, kdo už je nechtěl, nebo to co jsem si ušila. Ale najdete tam právě i pár takových co jsou prostě z běžného obchodu. Většinou je mám už hodně dlouho a sedí mi, nebo jsem je dostala/koupila, protože byly zkrátka potřeba. Troufnu si říct, že tohle je případ mých triček, které pořád točím, tím pádem se víc "onosí".

Co jsem taky zařadila už před rokem je minimalismus v šatníku, aneb mít tam něco co opravdu nosím a vlastnit pohodlný počet oblečení. Teď když píšu článek, jsem úplně spokojená s tím co vlastním. Zvykla jsem si dělat čas od času čistku, kdy vyřadím ty věci, které už nějakou dobu nenosím a vím, že budou dělat jinde radost. Dávám je povětšinou kamarádkám, ať si vyberou nebo sestřenicím, které mají mou velikost už v 11 letech. Ráda nosím legíny (ale žádný holý zadek), šaty, dlouhé svetry, roláky a celkově trika s delším rukávem, sukně pod kolena, volné kalhoty a kraťasy. Barevné, vzorované, s duší. V tom se prostě cítím nejlíp. Problém mám jen s počtem bund a kabátů, tam si trochu nevím rady. Sice kabát nosím a vlastním jen jeden, za to bundy zaplní prsty jedné ruky. Ale kolem a kolem jsem vlastně spokojená. I když jsem se snažila jejich počet snížit, zjistila jsem, že to prostě nejde. Kožená bunda do města, riflová když potřebuju jen něco "přes sebe", bunda do lesa, když je zima, sofshellová na podzim a léto, šusťákovka.

Boty
Těch jsem nikdy neměla moc. Jednoduše na to nebylo místo. Měli jsme doma dvě police pro čtyřčlenou rodinu. V tom jsem moc nemusla minimalizovat, spíš popřemýšlet nad tím co je opravdu praktické a využitelné. A hlavně, jaké materiály chci nosit. Zastávám kožené boty, jelikož mám dobrou zkušenost s výdrží. Zůstanou mi nositelné roky (musí se o ně pečovat!), ale všechny umělé se mi rozpadly po roce nošení. Takže věřím to, že je to lepší volba pro planetu. Mít čtvery boty na několik let, než neustále kupovat a vyhazovat nové. Ale to už je věc každého a nikoho neodsuzuju. Momentálně vlastní jedny kožené šněrovací na zimu, jedny kožené pohory, které mám na nohou celý rok, Teva sandály (naprosto nejlepší koupě), New Balance tenisky (moc doporučuju), lodičky a eco Perky "baleríny". Mám třeba i gumáky nebo šlupky, které nosím na chalupě, ale to už jde tak trochu mimo.

Batohy, kabelky, zavazadla
Tady je to se mnou těžké. Miluju batohy. Poměrně často narazím na nějaký, který se mi líbí. Naštěstí peněz nemám nazbyt a tak je s malou slzou v oku vypouštím z hlavy. Při pořizování myslím hlavně na to, aby byla daná věc praktická a využitelná. Třeba u kabelek se dívám na velikost, hlavně kvůli peněžence a u batohů zase kvůli notebooku. Můj věšák teď okupují dvě malé kabelky. Přesně takové, které nosím na plesy, jen tak do města, na akce. Telefon, peněženka, klíče a víc se nevleze. Ideální. Batohy mám tři. V ideální budoucnosti by mi stačily dva. Pokukuju totiž po Ethnotek batohu, který bych ráda vyměnila za můj stávající "cestovní" batoh. Nejspokojenější jsem s ReKankenem, který jsem navíc ulovila z druhé ruky. Není týden, kdy bych ho neměla na zádech. Mimo výše popsané má skříň skrývá třeba krosnu nebo velkou koženou kabelku po mamce.

Na závěr bych chtěla podotknout to, že pokud minimalizujete, či jinak transformujete šatník, tak přihlížejte k počasí, k tomu kde žijeme. Já jsem se často dívala na videa, kde ukazovali, jak mají jen pár triček a kraťasů (v uvozovkách) a potom se cítila, že toho mám "moc". Ale já to teď cítím tak, že jsem se dostala do fáze kdy jsem spokojená. Mám pocit, že každé ráno mám co na sebe, že mi oblečení ladí jedno ke druhému, že mi v zimě není zima, protože mám dostatek vrstev a na druhou stranu v létě v batohu dvoje plavky, protože jistota, že jsou jedny suché je prostě fajn.
Noste na sobě to, co je vám příjemné. Materiály a střihy ve kterých jste to vy a třeba takové co něco vydrží. Stejně tak doporučuju vyhledat jak se oblečení šije, kým a kde. Třeba vám to pomůže zamyslet se nad tím co svými penězi podpořit a co ne. Takhle to cítím já.

Za odměnu vás nechám nakouknout ke mě do skříní. A vlastně i tak trochu do pokoje.






Komentáře

Oblíbené příspěvky