Naše šťastné místo.

Příběh o tom, jak se to se mnou má a poslední měsíce mělo už znáte. Stejně tak jsem okrajově naznačila rozvod rodičů a stěhování. A právě o tom budu dneska psát, o tom stěhování samozřejmě.
Před rokem jsem si myslela, že zůstanu tam, kde jsem celý život bydlela. Sice jsem z toho nadšená nebyla, ale plán se měl tak, že stejně brzo zůstanu víc v Olomouci nebo se osamostatním a uteču jinam. Člověk míní, Pán Bůh mění. A tak sedím ve svém novém obrovském pokoji u stolu, píšu tenhle článek a přemýšlím nad tím kolik to všechno stálo (sil) a jak je vlastně možné, že jsme to vražedné tempo ustáli.
Na instagramu si spousta lidí myslela, že bydlím se svým přítelem a nebo někde úplně jinde. Upřímně, poslední měsíce jsem byla opravdu přelétavá, ale zároveň je mi to příjemné, udržuju si jisté soukromí stále pro sebe. Momentálně teda žiju od října s mamkou v novém bytě do kterého za tu dobu vstoupilo tolik lidí a pomohli tomu, jak to u nás momentálně vypadá.

Samotné hledání bytu bylo složitější než by se mohlo zdát. V mém ideálním světě to vypadalo tak, že si otevřu internet, mrknu na inzeráty, jeden se mi zalíbí a je to. Ten proces byl teda o dost strastiplnější. Trvalo víc jak měsíc, než jsme něco s mamkou našly. Paradoxně, hned první prohlídka nás dostala a my jsme věděly, že sem se chceme stěhovat. Následující dny byly přesně takové jaké jsou šťatsné chvíle v mém životě. Tak trochu zmatek, ale zároveň pohoda. Moc jsme nebalily, víc jsme chodily na schůzky ohledně hypotéky nebo podepisovat smlouvy ke koupi bytu, na úřad a samé veselosti. Moc jsme nespěchaly, ale zároveň se těšily pryč. Bylo to všechno, alespoň pro mě hodně těžké, hodně okamžiků o kterých nejspíš nikdy nebudu psát, ale zase to co se stalo, na to nikdy nezapomenu. Den před stěhováním jsme teda zabalily do banánovek, které jsem po čtyřech kusech chodila lovit do Kauflandu. Náš celý život ve dvou korbách auta. Naštěstí máme plno kamarádů a dobrých lidí, takže to tahání bylo prostě pohoda, i když pračka řezala ruce, pohovka byla snad tunová a prachu nahoře na skříních za ty roky taky nebyo málo. Lednici jsme koupily deset minut před zavíračkou kam jsem za pět minut dvanáct dopravovala zapomenutou platební kartu. Když to všechno bylo v našem dva plus jedna bytě, nechtělo se mi věřit, že vůbec někdy projdu k oknu, nebo něco uvařím. Upřímně jsem měla i obavu jestli v koupelně třeba neurvu sprchu, ale do toho jsme s tím šly. Poměrně bezhlavě, ale nakonec se to vyplatilo. První noc byla pro mě úplně klidná, cítila jsem bezpečí, i když všude okolo byl hrozný chaos.




První fáze - před

Byl to byt v původním stavu. Umakartové jádro, stará vana, prasklé umyvadlo, sdílený kohoutek umyvadla s vanou, původní dřevěná kuchyně i s obkladem nebo stará elektrika. Ale taky krásné dřevěnné podlahy, atypická dlažba, velké skříně na chodbě, staré prosklené dveře, nový balkón, králosvký výhled a nový záchod (a to se hodí, alespoň jsme se mohli tomuto kroku při vybírání vyhnout a ušetřit!).
Co se muselo stát první bylo vymalovat. A tak jsme pár dní před oficiálním stěhování naklusali do obchodu s barvama, nafasovali všechno co bylo potřeba a šlo se na věc. Malování mám hrozně ráda, ale tomu škrabání zdí už bych se ráda do budoucna vyhnula. Nakonec s původního pánu vymalovat dva pokoje za dva dny lážo plážo se stalo vymalovat dva pokoje za tři dny i s nocí. Ale bylo hotovo a my jsme se nastěhovaly, zahnízdily a skálopevně tvrdily, že novou elektriku natož tak jádro nikdy dělat nebudeme. No, nikdy neříkej nikdy.



Druhá fáze - během 

 To je taková ta přechodová, kdy jsme byli všichni šťastní, že máme za sebou hromadu byrokracie a nastal čas prozkoumávání okolí, i když to s přícházející zimou nebylo úplně nejjednoduší. Každopádně na tu koupelnu a kuchyň jsme si nakonec docela všichni zvykli. I když to bylo špinavé a asi nejspíš nevyčistitelné, tak jsem si říkala, že jsou daleko horší věci v životě, aspoň co se bydlení týče, uvidíte na následujících kolážích. Ale přesto všechno jsme to nedokázali vydržet a tak nás chvíli před Vánoci napadlo začat přemýšlet nad rekonstrukcí. A o tom víc až si prohlédnete to, jak jsme se celý leden a únor bavili. Na co jezdit na lyže, když můžete o víkendu makat doma na vlastním.





Třetí fáze - rekonstrukce

Jak už jsem naznačila, nakonec bylo potřeba pár věcí pozměnit. Ten byt měl totiž jednu zásadní nevýhodu a to, že tam nikdy nikdo neměl pračku. Smějete se? My už teď taky. Když jsme si ho vybírali, tak nás to vůbec nenapadlo a prostě jsme si nevšimli. Takže ti představte, že jsme celé cca tři měsíce chodili na návštěvu s plným košem špinavého prádla a slovy : "Ahooj, můžem si u vás vyprat?". Občas mě mrzí, že jsem si nestihla během toho všeho zapisovat co kuriózního se nám ještě stalo.
Nastal osmý leden, poslední den ve starém bytě. Čekalo nás igelitování všech skříní, odvoz matrací a náchylných věcí. Takové druhé stěhování, představte si naše nadšení. Po několika hodinách jsem seděla na zaigelitované podlaze v pokoji, přes ni hromada kartonů, bez kuchyně jen s hromadou plastu na našich věcích. V tu chvíli jsem byla na dně fyzických sil, trochu i psychických. V deset hodin večer jsme se s mamkou valily k tetě, která bydlí opodál v totálně špinavých věcech s batohem na zádech. Jediné co jsem chtěla byla sprcha a postel. Nakonec byl i štrůdl a nejpříjemnější společnost. Mimochodem díky té rekonstrukci jsem byla několikrát úplně naměkko z toho jaké máme okolo sebe srdečné kamarády.
První týden jsem byla vyčerpaná a tak se mi nepodařilo přidat ruku k dílu při bourání, ale o to víc jsem se snažila potom. Díky mamčiné kolegyni jsme měli úžasné dělníky a tak za tři dny už stálo nové zděné jádro a za dva dny byla nová elektrika v celém bytě, do týdne rozvody vody a odpadů. Po týdnu se mohlo začít s lehkým úklidem. To znamenalo vyklidit dvě místnosti s dvou centimetrovou vrstvou prachu na zemi. Takže jse každý večer chodili k tetě do sprchy jako sochy a ráno se vraceli jako běžní lidé. Krom toho jsme smrkali a kašlali prach na poctivě celou noc. Po pár dnech se nám povedlo jakž takž spacifikovat můj pokoj, kde jsme teda většinu nocí s mamkou zůstávaly. Ve druhém pokoji byl mega sklad všeho, kuchyň - to znamená varná deska, kde funguje jedna (jen malá) plotýnka a jídelnu. Zbytek byl záchod s dírou do kuchyně kvůli rozvodům, v koupelně nic a v kuchyni provizorně umyvadlo co je v koupelně teď. Tenhle mód jsme provozovaly pár týdnů poměrně obstojně. Večer si zašli jako největší špinavci k někomu do sprchy nebo prostě navštívili bazén. Taky jsme nemohli najít příbory, ty jsem si musela jít půjčit k příteli domů. Nejvíc frčelo to co se dalo lehce sníst. Vzpomínám si na jeden zoufalý večer, kdy jsem nenašla lžičku a vylizovala termix XXL jazykem. Co bylo úplně nejpopulárnější, byl ovšem tekutý chléb.
O tom, jak bude koupelna a kuchyň vypadat jsme měly vlastní představu. Vanu, kochoutky a umyvadlo jsme si prostě nechali vybrat od kamaráda instalatéra (kus ušetřeného času), obklady jsme vybírali hodinu v Siku a upřímně, mají je tam fakt pěkné. Měly jsme jasno celkem hned a většina nich byla vkusná a cenově dostupná. Dodání vyšlo úplně nejlíp. Ve čtvrtek jsme vyzvedli a v pátek přišel obkladač. Mezitím se stíhalo omítat načisto, malovat, brousit, dělat rozvody, chystat přípojky. Tak nějak nám to všechno hrálo do karet. Po třech týdnech byla v provozu koupelna a ten pocit byl k nezaplacení. Taková pohoda. Další týden byl ve znamení kuchyně. Vyzkoušeli jsme dva kuchyňáře, ale nakonec vyhrál nápad zajet si od Ikei a hned si ji odvézt a nelitujeme. Je krásná a cenově dostupná, pro náš byt, kde nechceme zůstat na stálo, ideální.
Zbytek věcí už byly celkem "šolíchačky". Objednat troubu, varnou desku, nakoupit stůl, židle, postel, koš na prádlo, věšák, myčku, domozaikovat koupelnu, natřít konstrukce na bílo nebo třeba vyzvednou Nimbus 2000. Největší zážitek ze všech. Když si jdu dolů pro poštu a vidím, že tam má někdo pádlo, tak se směju a říkám si v duchu "schválně, kdo si od nás z paneláku objednal pádlo", kdo asi? Jo, bylo to moje pádlo - mop.
Potom už zbývalo jediné. Absolvovat desítky nákupů toho co chybí, uklízet, uklízet a užívat!










 Čtvrtá fáze - po

A je to. Několika měsíční pracovní nasazení je u konce. Máme nakonec novou kuchyň, jádro, koupelnu, ale třeba i zahradní nábytek. Byly to úmorné měsíce, kdy jsme většinu vyřizovali samotní, na skoro všechno si sáhli a nechali na tom pot, ale o to víc to teď milujeme. O to víc jsem chytřejší a zkušenější. Snažili jsme se hodně věcí nechat, recyklovat, natírat nebo kupovat kvalitnější věci, které do budoucna využijeme.

Mimochodem všechny fotky jsou nejvíc reálné jak jen to jde. Je to opravdu místo, kde bydlíme, kolkrát prostě nestihneme uklidit. Přešně tak chci, abyste to viděli. Jako, že vám ukazuju opravdový život. Že nám na balkóně leží pár krabic, že nemáme v kuchyni nejabsolutnější pořádek a neustále vycíděný sporák, v koupelně nám opravdu sem tam něco leží a barevně neladí. Ano a ne vždycky si ustelu postel. Tak to tak nechci ani na fotky, chci aby to všechno působilo příjemně a stejně jako na nás, jako naše šťastné místo.

Komentáře

  1. Moc hezky zařízený byt. Je to originální a působí to velmi útulně :) Více takových článků! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! To jsem ráda, že se líbí :) Takový článek bude asi nejdřív zase za párlet, až budu ve vlastním :D

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky